Pavel Hasenkopf [1]

     Ve ètvrtém leto¹ním èísle Právních rozhledù byl uveøejnìn èlánek prof. JUDr. Jiøího Malenovského, CSc., soudce Evropského soudního dvora, kde vyjadøuje své názory na výklad pravomocí prezidenta republiky zastupovat stát navenek a sjednávat mezinárodní smlouvy a kritizuje nález Ústavního soudu k Lisabonské smlouvì (LS) z jeho úhlu pohledu právního internacionalisty. Pøi té pøíle¾itosti zmiòuje nejen Lisabonskou smlouvu, ale i ménì známý Øímský statut Mezinárodního trestního soudu. Prezident republiky toti¾ dosud tuto mezinárodní smlouvu neratifikoval.  Øímský statut jménem ÈR podepsal tehdej¹í stálý pøedstavitel ÈR pøi OSN, mimoøádný a zplnomocnìný velvyslanec Vladimír Galu¹ka 13. dubna 1999. Vláda, která ho tím na ¾ádost Václava Havla povìøila, vycházela zejména z toho, ¾e mezinárodní smlouvy se schvalují podle èlánku 10a. Ústavní soud ale dne 26. listopadu 2008  obecnì odmítl vládní pojetí mezinárodních smluv podle èl. 10a, tedy i Øímského statutu.  V dùsledku tohoto nálezu Ústavního soudu zde  jsou opìt na poøadu dne pochybnosti o souladu Øímského statutu s ústavou. Nadto není úplnì bez významu, ¾e celá øada poslancù a senátorù hlasovala pro Øímský statut v domnìní, ¾e jako¾to smlouva podle èl. 10a u¾ z principu nemù¾e odporovat ústavnímu poøádku. Toto jejich pøesvìdèení se následnì ukázalo mylným. I pøes uvedený nález Ústavního soudu ministr zahranièních vìcí 28. listopadu 2008 bez dal¹ího informoval prezidenta republiky, ¾e byly splnìny v¹echny právní pøedpoklady k ratifikaci Øímského statutu a vyzval jej, v návaznosti na doporuèení vlády, aby Øímský statut ratifikoval. Prezident republiky nemù¾e, v souvislosti s citovaným nálezem Ústavního soudu  ignorovat mnohokrát i vládou zmiòované pochybnosti o obsahovém souladu Øímského statutu s ústavním poøádkem. V souèasné dobì proto probíhají jednání, zda a jak lze tyto pochybnosti odstranit. Vìc zùstává otevøena.

Prezident republiky Václav Klaus zaslal ve støedu dne 11. bøezna 2009 kondolenèní telegram prezidentovi Spolkové republiky Nìmecko Horstu Köhlerovi v souvislosti s tragickými událostmi ve Winnende: "Va¹e Excelence, s hlubokým zármutkem a zdì¹ením jsem se dnes dozvìdìl o tragédii ve Winnende, pøi které bezdùvodnì pøi¹lo o ¾ivot 17 lidí. Myslím v tìchto chvílích pøedev¹ím na obìti a jejich pøíbuzné. Jménem obèanù Èeské republiky a jménem svým bych chtìl pozùstalé, nìmecké obèany jako¾ i Vás osobnì, ujistit o své neujpøímnìj¹í úèasti. S úctou, Václav Klaus"

Ivana Haslingerová

ODS byla dlouho pro více ne¾ tøetinu národa chápána jako modré svìtlo na konci rudo-oran¾ovo-zeleného tunelu. Kdo jiný ne¾ právì ona také mohl být v tom postkomunistickém marasmu nadìjí pro pravicové volièe? V poslední dobì tento reformní patos, bohu¾el, stále rychleji vyprchával. Klièkování a zmìny postojù projdou levicovým stranám s nepozornými volièi. Inteligentnìj¹í volièi ODS naopak toto v¹e sledují a vnímají velmi výraznì, a proto i pøes poèáteèní silnou volièskou podporu ODS poslední volby ukázaly, ¾e tomu tak nebude do nekoneèna.

Za Klausova vedení vìdìli volièi, ¾e se mohou stoprocentnì spolehnout na její zásadovost, na pevnost i dùslednost jejích vnitropolitických i zahranièních postojù. Na oplátku se ona mohla i v nejtì¾¹ích krizových obdobích spolehnout na nì. Její lídr Václav Klaus pøekonal dokonce i tak obrovský podraz, jakým bylo Havlovo Sarajevo. Bylo to mj. proto, ¾e ani nejvìt¹í nepøátelé mu nemohli vytknout, ¾e je "kam vítr, tam plá¹»". Z minulosti jsme byli zvyklí, ¾e právì na jím svolávaných kongresech se stanovila vize do budoucna a on sám nalil optimismus do boje za její uskuteènìní nejen delegátùm, ale i novináøùm, hostùm, prostì v¹em. Na posledním, tzv. Vysoèanském Kongresu ODS, v prosinci 2008, mi znìla po celou dobu jeho konání v u¹ích slova politologa Mlejnka: "Odchodem Václava Klause se vytratil z ODS ideologický náboj." Bylo jasné, ¾e ODS potøebuje obnovit svou principiální vyhranìnost a pøiostøit ideový étos. Jinak ¾e se stane amorfním spolkem ideovì nezakotvených lidí spojených jen krátkodobou snahou rozebrat si na èas mocenské posty. Spolkem podobným posmrtnému stra¹idlu Unie svobody plnému vzájemných intrik a nesmyslných kauz. Není divu, ¾e energiètí a mladí èlenové øekli: „Dost!“ A pro ty, kdo dìní v ODS a kolem ní sledovali, není pøekvapením, ¾e to jsou lidé v èele s liberálním ekonomem a blízkým spolupracovníkem prezidenta republiky Ing. Petrem Machem, PhD. A proto¾e je to, podobnì jako jeho profesor, mu¾ èinu, nezùstalo jen u slov a hned mìsíc po kongresu ODS, 12. ledna 2009, svolal tiskovou konferenci, na ní¾ informoval novináøe o svém zámìru zalo¾it novou stranu – Stranu svobodných obèanù. Proto¾e tento jeho poèin vzbudil vlnu nad¹ení, mohl ji¾ 19. ledna 2009 shromá¾dit 1000 podpisù pro po¾ádání o její registraci a 14. února svolat ustavující snìm strany, na nìm¾ byl zvolen jejím pøedsedou: